Příspěvky ukazující jak kompostovat

Teplota kompostování

Pro úspěšné kompostování je důležitá teplota venkovního prostředí a teplota samotného kompostu (teplota kompostování).

 

Teplota prostředí

Intenzitu kompostování ovlivňuje velmi výrazně venkovní teplota – v zimním období tak kompostovací proces téměř neprobíhá, prahová teplota se pohybuje okolo 8 °C. Pokud kompost zapáchá jako „zkažené vejce“, znamená to, že v něm převládá materiál s nadměrným obsahem uhlíku. V tomto případě přidáme posekanou trávu nebo listí. Vysoký obsah dusíku zase signalizuje zápach po amoniaku, do kompostu tedy přimícháme dřevěné třísky, kůru nebo piliny Na Moravě jsme zkoušeli kompostování Matoliny – vylisované hrozny – a podle výsledků je Matolina složení blíže uhlíkaté části kompostu.

 

Teplota kompostu

Průběh teplot kompostu lze rozdělit do dvou hlavních částí. První – mezofilní fáze je doprovázena teplotami v rozsahu +10 až +40 °C, druhá fáze – termofilní je charakterizována teplotami nad 40 °C. Poklesne-li teplota kompostu na úroveň teploty okolního prostředí, vypovídá to o útlumu aktivity mikroorganismů, kompost lze považovat za vyzrálý.

Na vhodnou výši teploty pro kompostování lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Tím prvním je optimální teplota pro rozkladorganických látek a druhým, neméně důležitým hlediskem je teplota potřebná k likvidaci lidských, živočišných a rostlinných patogenních mikroorganismů, parazitů, případně semen plevelů či larev much. Optimální teplota pro rozklad organických látek je dána především druhem surovin, neboť různé organické materiály se rozkládají při různých teplotách. Většinou je uváděno rozmezí teplot od +50 do +60 °C, někdy i širší rozsah, a to sice od +43 až +65 °C. Výše teplot potřebných k likvidaci nežádoucích patogenních mikroorganismů se liší podle jejich druhu a jsou většinou předepsány příslušnou normou (ČSN 46 5735). Obecně lze konstatovat, že k likvidaci většiny lidských, živočišných i rostlinných patogenů je třeba dosáhnout teploty 55 °C a pro zneškodnění semen plevelů 63 °C. Kromě dosažení teploty je nutné zohlednit i dobu, po kterou se v průběhu kompostování teplota udrží.

Poměr zelené a dřevnaté hmoty v kompostu

Důležitým faktorem úspěšného kompostování je poměr zelené a dřevnaté hmoty v kompostu. Proporci uhlíku k dusíku můžeme regulovat přidáváním vhodných organických látek. Materiál čerstvý, šťavnatý, jednoduše zelený obsahuje hodně dusíku, materiál starší, dřevnatý a hnědý je bohatý na uhlík. Obecným zjednodušeným pravidlem je přidávat 2-3 díly hnědého materiálu na 1 díl materiálu zeleného. Čím pestřejší je skladba materiálu ke kompostování, tím lépe. Materiál ke kompostování dobře promícháme: vlhké se suchým, porézní materiál z hutným,„hnědé se zeleným“ = uhlíkaté (C) s dusíkatým (N) – čím starší, tmavší a dřevnatější materiál máme, tím je v něm obsaženo více uhlíku, čím je materiál čerstvější, šťavnatější a zelenější, tím obsahuje více dusíku. Z toho plyne vysvětlení, že samotnou trávu kompostovat nelze. Jedná se o dusíkatou, málo strukturní složku. Na kompostu pak dochází ke hnití a zápachu, proto je dobré míchat ji s jiným materiálem, např. dřevní štěpkou nebo listím z předchozího roku.

Účel kompostování

Účel kompostování a důvod zařízení kompostárny je zpracování biologicky rozložitelného materiálu tak, aby došlo využití látek na poli, místo toho aby končil na skládce.

Kompostování představuje řízený aerobní proces postupující dle počlivě řízené receptury. Při kompostování není třeba používat žádné biopreparáty ani biostimulátory. Kompostovací proces je zajištěn:

Základní parametrem kontroly je teplota – její průběh od začátku do konce kompostovacího procesu indikuje aktivitu mikroorganismů a jejich výkonnost, intenzitu rozkladu a účinnost technologie (hygienizace zakládek).

Materiál je překopáván překopávačem kompostu, případně nakladačem, k zajištění homogenizace a aerobního prostředí v zakládkách. Hromady mohou mít trojúhelníkový nebo lichoběžníkový průřez o rozměrech dle použité mechanizace.

Zakládky kompostu mohou být zakryty speciální geotextilií, která zajišťuje udržení správného mikroklimatu a eliminuje vliv povětrnostních faktorů.

Terminologie kompostování

Kompostování – aerobní proces, při němž se činností mikro a makro organismů za přístupu vzduchu přeměňuje využitelný bioodpad na stabilizovaný výstup – kompost.

Zakládka – směs biologicky rozložitelných materiálů založených podle skladby stanovené schváleným provozním řádem kompostárny ve stejném termínu do jedné či více hromad.

Komunitní kompostování – systém sběru a shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné zpracování na zelený kompost.

Domácí kompostování – nebo též domovní kompostování, je způsob, kterým si domácnost vyrábí kompost z biologicky rozložitelných zbytků produkovaných v domácnosti a na zahradě.

Malé zařízení – zařízení, které zpracovává biologicky rozložitelné odpady v množství nepřekračujícím pro jednu zakládku 10 t, roční množství zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu nesmí přesáhnout 150 t.

Zelený kompost – substrát vzniklý kompostováním rostlinných zbytků. Veřejná zeleň – parky, lesoparky, sportoviště, dětská hřiště a veřejně přístupné travnaté plochy v intravilánu obce.

Změna v území – změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umísťování staveb a jejich změn.

Stavební pozemek – pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím anebo regulačním plánem.

Plocha – část území tvořená pozemkem nebo souborem pozemků, která je vymezena v politice územního rozvoje, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech a s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití a její význam.

Zastavitelná plocha – plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo zásadách územního rozvoje.

Co je kompostování

Kompostování je přírodní proces ( biologická metoda využívání biodpadu), při kterém dochází za pomoci vzduchu (aerobní proces) a působením mikroorganismů k rozkladu složitějších organických látek na jednodušší. Posléze pak dochází k opětovné tvorbě složitějších, humusových látek. Kompostovacího procesu se však neúčastní jenom nepatrné mikroorganismy, ale také živočichové daleko větší (žížaly, červy, mnohonožky, chvostoskoci, půdní korýši aj.).
V pravém slova smyslu se sice nejedná pouze o rozkladné procesy, vlastní humifikace, tedy vytváření humusových látek je vlastně organickou syntézou, ale co se týká objemu jednotlivých procesů, rozklad a mineralizace převládají. Tělo mikroorganismů je vystavěno z látek, majících vcelku stabilní poměr uhlíku k dusíku (C:N=15-30:1). Cílem rozkladných procesů z hlediska mikroorganismů je získat energii a materiál pro výstavbu vlastních těl. To jde velmi snadno, když má substrát podobné složení, ale vyžaduje tím více energie a času, čím odlišnější je poměr C:N.

Fáze kompostování

Kompostování má tři základní fáze:

  1. Termofilní fáze
  2. Mezofilní fáze
  3. Dozrávání

V první (Termofilní) fázi, kdy dochází k rozkladu jednodušších látek (sacharidy, aminokyseliny) působením mikroskopických hub a tyčinkovitých bakterií. Teplota materiálu rychle roste a může se vyšplhat až na 70°C! Za růst teploty může tzv. odpadní teplo, které se uvolňuje rozkladem energeticky bohatých látek. Hodnota pH klesá pod vlivem tvorby organických kyselin (octová, mravenčí, propanová, máselná). Začátek rozkladu snadno rozložitelných látek jako jsou: cukry, škroby, bílkoviny, lipidy, dále pokračuje rozklad hůře rozložitelných látek (celulóza, dřevovina). Je nutné zajistit dostatečnou aeraci (provzdušnění) například přehazováním. V této horké fázi dochází díky vysoké teplotě k tzv. hygienizaci. To je proces, kdy se zahubí zárodky chorob a semena plevelů. Aby k hygienizaci došlo, je potřeba na
kompost přidávat větší množství materiálu najednou. Tato horká první fáze kompostování může trvat několik dní ale i několik týdnů. K rychlejšímu nastartování tlení můžeme přimíchat zralý kompost, případně chlévský hnůj.

V druhé (Mezofilní) fázi klesá teplota na 40-45° a začíná pomalejší rozklad složitých látek (proteiny, celulóza a lignin), kterého se účastní zvláštní skupina aktinomycet a celulolytické mikroflóry. V tuto chvíli také začínají vznikat složitější humusové látky, kompost získává hnědou barvu a zemitou strukturu, a původní složky kompostu již nelze rozeznat.

Ve třetí a poslední fázi – Dozrávání – kompostování vznikají nejstabilnější humusové látky, už zcela homogenní substrát osidlují kulovité bakterie – koky a celý kompost voní po lesní půdě. Teplota blízká okolí, pH opět stoupá, kompost získává konečný vzhled

Potřeba vody a kyslíku v kompostu

Pro správnou funkci kompostárny je důležité zajistit správné množství vody a kyslíku. Obě látky přitom musí být v tom správném poměru: když je kompost příliš mokrý, vede to k nedostatku kyslíku a v kompostu začínají probíhat hnilobné procesy, doprovázené nepříjemným zápachem. Když je v kompostu vody málo, mikroorganismy vysychají, hynou a kompostovací proces se zastavuje.
Dostupnost kyslíku řešíme překopáním kompostu. Je nutné zakládku po cca 4-6 týdnech přehodit a tím dostat zpět do kompostu potřebný kyslík. Při rozkladu (tlení) dochází k sesedání materiálu a tím i vytlačování vzduchu. Objem vloženého materiálu klesá na cca 20-30 % (tzn. z každých 100 l vloženého materiálu zbylo ve výsledku pouhých 20 – 30 l), hmotnost materiálu se sníží taktéž na 1/3.
Jak kontrolovat vlhkost kompostu?
Kompost by měl v ideálním případě být „vlhký jako dobře vyždímaný ručník“, v případě příliš suché konzistence je možno kompost pokropit. Správnou vlhkost určíte podle orientační zkoušky. Vezměte kompostovaný materiál do ruky a zmáčkněte ho tak pevně, jak to jde. Při optimální vlhkosti se nesmí mezi prsty objevit voda. Při otevření pěsti však musí materiál zůstat pohromadě ve formě „knedlíku“. Pokud je kompost příliš vlhký, je vhodné jej přehodit a přidat suchý materiál (např. piliny). Pokud je kompost suchý, je vhodné ho vlhčit užitkovou vodou.